Majetek podniku

Oběžný majetek podniku

Dlouhodobý majetek podniku

Každý podnik potřebuje k plnění své činnosti různé prostředky (budovy, stroje, dopravní prostředky, zásoby, peněžní prostředky apod.). S těmito prostředky hospodaří (vyrábí, prodává, poskytuje služby). Souhrn hospodářských prostředků podniku se označuje jako obchodní majetek.

Obchodním majetkem jsou tedy všechny prostředky, které podnik při své činností užívá.

Účetnictví se na majetek dívá ze dvou hledisek:

1. Z hlediska jeho konkrétní formy, tj. podle jeho složení
2. Z hlediska zdrojů, kterými byl financován

1. Dlouhodobý majetek (slouží podniku dobu delší jak 1 rok, během používání neztrácí původní formu, pouze se postupně opotřebovává)
   • dlouhodobý hmotný majetek
   • dlouhodobý nehmotný majetek
   • dlouhodobý finanční majetek
2. Oběžný majetek (slouží především k tomu, aby bylo z čeho vyrábět; tvoří jej:
   • zásoby
   • krátkodobý finanční majetek
   • pohledávky

Zdroje financování majetku vyjadřují, jakým způsobem (tj. z jakých finančních zdrojů) si účetní jednotka opatřila svůj majetek. Dělí se na vlastní zdroje (vlastní kapitál) a cizí zdroje (závazky).

Vlastní kapitál je tvořen součtem dlouhodobého majetku, peněžních prostředků, cenin, zásob a pohledávek po odečtení stavu závazků (úvěry, ostatní závazky).

Vlastní kapitál = Majetek mínus Závazky

1. Dlouhodobé – nad 1 rok (př. úvěr)
2. Krátkodobé – do 1 roku (př. krátkodobé bankovní úvěry, závazky)

Peněžní prostředky, které peněžní ústav (banka, spořitelna) půjčí firmě na základě smlouvy o poskytnutí úvěru. Jedná se o dluh firmy, tj. povinnost od určitého data splatit úvěr a platit poplatek za úvěr (tj. úrok). Úvěry mohou být krátkodobé i dlouhodobé.

Závazek = dluh, tzn. závazek má podnikatel tehdy, když jinému něco dluží.

Rozeznáváme tyto druhy závazků:

1. Závazky vůči dodavatelům – tj. závazek vznikne podnikateli tehdy, pokud od jiného subjektu něco odebere (zboží, výrobky, službu) a ještě za tuto dodávku nezaplatil.
2. Závazek vůči zaměstnancům, zdravotní pojišťovně, správě sociálního zabezpečení – tj. podnikatel má závazek vůči zaměstnancům z titulu nevyplacených mezd, správě sociálního zabezpečení z titulu neuhrazeného sociálního pojištění apod.
3. Závazek vůči finančnímu úřadu – tj. závazek vzniká z titulu nezaplacených daní.
4. Závazek vůči peněžním ústavům (úvěry) – jedná se o dluh podnikatele z titulu, že si od peněžního ústavu půjčil peníze. Jedná se o dluh firmy, tj. povinnost do určitého data splatit úvěr a platit úroky.

Inventura = zjištění skutečného stavu majetku a závazků, jejich ocenění a písemné zaznamenání.

Člení se na:

1. fyzickou – provádí se u majetku hmotné povahy (DHM, zásoby zboží, materiálu, výrobků, peněz v pokladně) a to přepočítáním, přeměřením, zvážením.
2. dokladovou – provádí se zejména u takových položek, které svojí povahou vylučují provedení fyzické inventury, tj. zejména u pohledávek, závazků, vkladových účtů podniku apod. Její podstata spočívá v tom, že skutečný stav je ověřen písemným potvrzením od jednotlivých odběratelů, od peněžních ústavů aj., tzn. na základě dokumentace vedené jinými subjekty.

Pro každou položku majetku se vyhotovuje inventurní soupis, a to podle míst uložení a odpovědných osob. Pořizuje se zpravidla současně při provádění inventury, musí být řádně označen a podepsán osobami, které inventuru prováděly. U každé položky inventurního soupisu je nutno uvést přesné označení majetku a zjištěné množství, z účetní evidence se doplní cena za jednotku a vypočítá se celková hodnota.

Inventura je úvodní částí inventarizace, kdy se skutečný stav majetku a závazků zjištěný inventurou porovnává se stavem účetním, zjišťují se inventarizační rozdíly a tyto rozdíly se vypořádávají.