Úvod do ekonomiky – základní pojmy

Ekonomika je souhrn hospodářských činností (zemědělství, průmysl, služby) na určitém území, ekonomie je věda, která ekonomiku zkoumá. Ekonomie popisuje, jak společnost využívá omezené zdroje k výrobě statků a služeb a jak je rozděluje mezi lidi a skupiny.

Základní pojmy v tomto článku na sebe navazují: lidé mají potřeby, ty uspokojují statky a službami, ty vznikají výrobou a dostávají se ke spotřebiteli rozdělováním a směnou.

Ekonomika – souhrn ekonomických činností jako zemědělství, průmysl a služby, probíhajících na určitém území.

Ekonomie – věda o ekonomice, která popisuje využití omezených zdrojů k produkci statků a služeb a jejich rozdělování mezi jednotlivce a skupiny osob.

1. Makroekonomie – sleduje ekonomiku jako celek a zabývá se jevy, jako je nezaměstnanost, inflace (snižování hodnoty peněz) a hrubý domácí produkt (HDP).
2. Mikroekonomie – zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů, tedy spotřebitelů (domácností) a podniků (firem).

Příklad: otázka, proč v zemi roste inflace, patří do makroekonomie. Otázka, kolik má firma vyrobit housek, aby se jí prodaly, patří do mikroekonomie.

Potřeba je stav pociťovaného nedostatku některého základního uspokojení (pít, jíst, spát, bavit se). Potřeby jsou hnací silou veškerého lidského jednání.

Podle podstaty toho, co je uspokojí:

1. Hmotné – jsou uspokojeny nějakou věcí (jídlo, oblečení)
2. Nehmotné – zdroj uspokojení nemá hmotnou povahu (vzdělání, kultura)

Podle množství lidí, kteří sdílí danou potřebu:

1. Individuální – potřeby jednotlivce
2. Kolektivní – potřeby skupiny lidí (například obrana státu)

Podle jejich postradatelnosti pro život:

1. Nezbytné – bez jejich uspokojení nepřežijeme, např. spát, jíst, pít
2. Zbytné – můžeme se bez nich obejít, např. alkohol, cigarety

Podle způsobu, jak k nim člověk přichází:

1. Vrozené – máme je hned od příchodu na svět
2. Získané – přicházejí během života a v průběhu životního cyklu se mění

Uspokojování potřeb se děje spotřebou statků a služeb.

Spotřeba je realizovaná (uspokojená) potřeba. Je to naplnění účelu, pro který byly statky a služby vyrobeny.

Statek je vše, co slouží k uspokojování potřeb.

Podle podstaty:

1. Hmotné – mají věcnou podstatu
2. Nehmotné – nemají věcnou podstatu

Z hlediska způsobu spotřeby:

1. Spotřební statky – slouží ke konečné spotřebě (např. potraviny)
2. Kapitálové statky – slouží k další výrobě (stroje, budovy)

Z hlediska vztahu statků k výrobě:

1. Volné statky – takové, které bereme beze změny z přírody (např. vzduch)
2. Výrobky – statky, které vznikly procesem výroby
   1. výrobky pro vlastní spotřebu – uspokojují pouze potřeby výrobce
   2. zboží – každý výrobek určený k prodeji

Služba je výkon jiné osoby, který uspokojuje potřeby svým průběhem nebo výsledkem.

1. Věcné služby – jsou spojené s opravou nebo údržbou určité věci (oprava televize)
2. Osobní služby – netýkají se věci, ale přímo osoby zákazníka (lékař, kadeřnictví)

Výrobní proces je činnost, při které člověk přetváří přírodní zdroje na statky a služby. Skládá se z procesů pracovních a nepracovních (např. přirozený růst plodin).

Hospodářský proces je nepřetržitý koloběh čtyř fází: výroby, rozdělování, směny a spotřeby.

Výroba je přetváření přírodních zdrojů pomocí lidské práce a kapitálu na statky a služby.

Rozdělování je vytváření podílů jednotlivců a kolektivů na výrobě pomocí mzdy, daní a státních příspěvků (redistribuce).

Jedním ze základních nástrojů je mzda. Část výsledků je přerozdělována státem, tomu se říká redistribuce.

Stát získává prostředky formou daní a z nich vyplácí důchody a financuje obranu, školství, dopravu a další veřejné služby.

Směna zahrnuje všechny činnosti od ukončení výroby do předání výrobku spotřebiteli (doprava, skladování, prodej).