ZÁKLADY UMĚLÉ INTELIGENCE

Umělá inteligence nás dnes doprovází na každém kroku a ve stále větší míře i publicitě. Není to tak dlouho, co dokonce první robotka s umělou inteligencí získala své vlastní občanství. Jak to ale celé začalo a jaké jsou největší problémy umělé inteligence? V tomto článku se podíváme na to, co to vlastně umělá inteligence je, jak funguje a kde ji dnes můžeme najít v každodenním životě.

POČÁTKY UMĚLÉ INTELIGENCE

Tak jako mnoho technologií a pokroků ve skutečném životě, také umělá inteligence má svůj počátek ve sci-fi literatuře. Mnoho těchto aspektů, například z díla Karla Čapka postupně vedlo k objevování mnoha důležitých teorií vedoucích k umělé inteligenci, jak ji známe dnes. Jedním z hlavních hráčů na tomto poli byl slavný matematik a teoretik Alan Turing, který rozkódoval slavnou Enigmu, nacistický šifrovací stroj. Kromě své práce během 2. světové války byl Turing významným vědcem na poli matematiky i umělé inteligence, zejména z pohledu Turingova testu. Zde se dostáváme k pochopení umělé inteligence také na filosofické úrovni, což je otázka, která zůstává nezodpovězena a vyvolává mnoho diskuzí.

První známky umělé inteligence se objevují v roce 1956 na univerzitě v americkém Darthmouth, zde studenti informatiky spolu se svými profesory vyvíjejí přístroj schopný vlastního přemýšlení, konkrétně vymýšlení strategií pro hru dáma. Postupem let si umělá inteligence získala spíše skepticismus, který vedl k nedostatku financí pro výzkum. Ten se však ani přesto nezastavil. Koncem 80. let již několik vědeckých týmů, nezávisle na sobě, pracovalo na vyvíjení umělé inteligence schopné analytického myšlení podobného člověku. Začátkem nového století již tyto umělé inteligence postupovaly mnohem dále ve svém vlastním učení a vývoji. Kritickým rokem se stal rok 2012, a to zejména díky společnosti Google, která vyvíjela hned několik softwarů využívajících umělou inteligenci.

JAK TO CELÉ FUNGUJE?

Základem jsou počítače, nicméně, počítače čekají na příkaz, který vydává člověk. Oproti tomu umělá inteligence má za úkol fungovat aniž bychom si to uvědomovali. To je jedním z hlavních rozdílů mezi počítačem a umělou inteligencí. Umělá inteligence jako taková se musí zdát, že má vlastní způsob myšlení, tak jako člověk. Hned ve svých počátcích se jednalo o možnost, naučit počítač přemýšlet a analyzovat stejně tak, jako to dělají rodiče s dětmi. Od 60. let minulého století se počítače neustále učí řešit algoritmy a vyvíjet své vlastní myšlení do bodu, kdy dokáží nejen přemýšlet, ale vymýšlet strategie, vykonávat různé úlohy a úkony. Nejčastěji jsou tyto složité procesy dat označovány za techniku. Tak jako se učíme techniku, která nám pomůže si informace lépe zapamatovat, umělá inteligence se učí techniku, která jim pomůže napodobovat člověka a způsob, jakým člověk přemýšlí a jak se chová.

Robot přitom není tak zásadní, jako to, co se nachází uvnitř. Úplným základem je takzvané „deep learning“, neboli hluboké učení. Jedná se techniku, která je schopna zpracovávat data a jejich reprezentaci. Mechanicky tato technologie reaguje sama, oproti běžné reakci na matematický algoritmus. Ve své podstatě toto učení funguje podobně jako lidský mozek, na bázi neurologických sítí. Toto je první vrstva umělé inteligence, která je však člověkem využívána v mnoha oborech samostatně (například v bioinformatice nebo rozpoznávání hlasu).

Druhou vrstvou na vrchu hlubokého učení je tzv. strojové učení. Nyní dáváme umělé inteligenci najevo, že může dále analyzovat svá data a učit se je pochopit a vnímat své okolí. V této části je již silně využíváno algoritmů a poté zejména algebry, jelikož je to právě statistika a dobývání znalostí (analytická metodologie), které mají k tomuto vědnímu oboru nejblíže. Hluboké učení a strojové učení umožňuje umělé inteligenci se dále vyvíjet a stávat se méně umělou a více inteligencí. Dohromady se jedná o umělou inteligenci, která je dnes často vkládána do nějaké kostry. Tou může být robot, auto, či jiný přístroj.

BUDOUCNOST

Dnes umělá inteligence zasahuje do mnoha oblastí našich životů, a stalo se tak velmi nenápadně a téměř nepřiměřeně. A tak to bude i v budoucnosti. Umělá inteligence je neustále vyvíjena a implementována do oblastí, které mohou nejen usnadnit život, ale také jej zachránit. Často se mluví o přístrojích, schopných detekovat různé nemoci a diagnózy, velkým tématem jsou také auta, schopná detekovat a analyzovat případné nehody nebo nebezpečí pro řidiče i chodce. Umělá inteligence je pouze na počátku a v této chvíli stále potřebuje člověka k jejímu fungování a vytvoření, ale postupem času, se bude jednat zejména o inteligenci, schopnou vlastního jednání a myšlení.