Proč podnikat a proč nepodnikat

Podnikání není forma obživy, ale spíš životní postoj. Jedno ze základních pravidel jakéhokoli obchodu hovoří o potřebě růstu, neboli pokud se podnikání nevyvíjí, nepřizpůsobuje a nevzkvétá, pak po nějaké době zaniká, poraženo konkurencí, která růst umí.

Pozitiva i negativa jsou poměrně jasná, jen pro příklad:

• Nižší daně a náklady na pojištění než zaplatí zaměstnanec (toto se možná v budoucnu změní)
• Možnost ovlivňovat směr podnikání
• Časová svoboda

• Obavy o budoucnost, méně jistot
• Většinou hodně práce a delší pracovní doba než u zaměstnance

Nejdůležitější je však vlastní odpovědnost. Schopnost zaplatit za sebe důchodové pojištění, schopnost vůle při práci bez dohlížejícího nadřízeného, která mimochodem mnoha lidem chybí a právě to je důvod, proč podnikat nemohou.

Pokud si živnostník nemůže nebo nechce pořídit zaměstnance (nebo externí dodavatele některých služeb), kteří mu s některými činnostmi pomohou, pak musí:

• Shánět zakázky a v této souvislosti vést i celkovou strategii svého podnikání (někdy může mít zakázek hodně, jindy zase žádné a podle toho je potřeba řídit i finance)
• Vést daňovou evidenci (nebo účetnictví)
• Odvést práci, za kterou je placen
• Vypořádávat se s podvodníky, neplatiči faktur a dalšími problémy, které ho potkají

• Odvést práci, za kterou je placen
• Řídit se pokyny svých nadřízených

Výše popsané výhody a nevýhody vnímá každý jinak. Někdo bude pohrdat zaměstnáním, protože při porovnání s podnikáním je “primitivní”, jiný člověk považuje podnikání za zbytečnost a po odpracovaných osmi hodinách v zaměstnání se bude raději věnovat své rodině. A bude celkově spokojený.

Ani v jednom případě nejde o nic zvláštního a zavrženíhodného, jak je občas vidět v diskuzích, kde mladí lidé plní elánu hovoří o svých plánech a o svém byznysu, například na internetu.

Podívejme se na to objektivně. Většina zaměstnaneckých poměrů má jasně vymezené finanční hranice a maximum tvoří mzda (plat), bonusy a nějaké další prémie. Přes horní částku se zaměstnanec nemůže dostat.
Podnikatel tento strop nemá a pokud se mu daří, může vydělat mnohem víc. Zároveň má právo svobodné volby v tom, do čeho bude investovat, a jak se bude jeho podnikání dále vyvíjet.

Podnikat by měl však člověk až ve chvíli, kdy:

• Je v něčem dobrý a má co nabídnout
• Má představu o trhu a o tom, jaká poptávka je po jeho službách
• Má povědomí o konkurenci a ví, že se i přes její existenci dokáže prosadit
• Má nějakou zakázku, která bude znamenat jeho start v podnikání
• Je si vědom všech rizik a práce, kterou bude muset odvádět, aby nezkrachoval

Zaměstnání má mnoho výhod, jichž může využít jakýkoli občan. Není pravda, že by byl zaměstnanec například méně dobrodruhem (může se přece realizovat v jiných oblastech) a i když je zaměstnán, nikdo mu nebrání například investovat do akcií, či se jiným způsobem starat a vylepšovat svou finanční situaci.

Podnikat by člověk neměl v případě, že mu zaměstnání vyhovuje. Pokud je spokojený, není žádný důvod hnát se do podnikání, kde by spokojený nebyl. Měřítkem úspěchu nejsou jenom peníze, ale také životní úroveň. Životní úroveň pak není jen o penězích, ale také o volném čase, o rodině, o koníčcích a celkové životní pohodě.